Vždycky jsem moc ráda sportovala, a to už hlavně od dětství, protože sport byl pro mě velice oblíbený. Moc ráda jsem běhala a taky jsem plavala nebo jsem s kamarádkami venku hrála různé hry. A taky mě s přáteli bavilo hrát třeba na honěnou anebo vybiku. Vzpomínáte si, jak se hrála ve škole, hlavně na základní škole vybíjená? My jsme tomu říkali vybika. A musím uznat, že to byl velice oblíbený sport. A to hlavně mezi námi dětmi. Protože to bylo velice populární a zábavné, takže kolikrát jsme to třeba s dětmi na hřiště hráli i tři hodiny v kuse. Myslím si, že i kdyby to hrály dnešní děti, tak by je to bavilo.
Jenomže jsem si uvědomila, že dnešní děti si raději místo sportu raději hrají doma na počítači anebo na mobilním telefonu. Myslím si, že dnešní děti sport docela zanedbávají, protože když jdu třeba na procházku se psem kolem dětského hřiště, tak tam skoro vůbec nikdo není. A žádné děti tam vůbec nevidím. Jen kolikrát tam vidím třeba jenom maminky s malými dětmi, aby se jenom vyvětrali venku a pohráli si s jinými malými dětmi a dalšími. Jinak třeba abych viděla nějaké děti, které by sportovaly třeba ve věku sedm let a výše, tam takové děti vůbec žádné nevidím. To je podle mě veliká škoda.
Proč je rodiče nedonutí, aby se děti nějak hýbaly a dělaly nějaký sport? Vždyť to nemusí se sportem nějak moc přehánět, stačí dvakrát týdně se pořádně hodinu hýbat. Alespoň takto by to šlo. Nebo ne? A nevím jak vy, ale mně by se tohle nelíbilo, aby moje děti jen seděly doma. Já mám syna, kterému je osm let a taky ho prostě učím tomu, že tělo se hýbat musí a že žádný člověk nemůže být bez pohybu. A že taky pohyb a sport je člověku velice přirozené, jednoduše pohyb musí být. A jsem ráda, že můj syn tohle chápe a že je vlastně sport dělá dobrovolně. Navíc taky syn touží hrát basketbal.