Bydlení je už dnes pro lidi něco naprosto běžného. Když se rozhlédneme kolem sebe, uvidíme obvykle spoustu těch, kteří někde bydlí, a byť tito bydlí různě, lze je bez výjimky považovat za šťastlivce. Protože mít vlastní střechu nad hlavou je nesporně terno. A kdo bydlení nemá, ten se potýká s celou řadou nezáviděníhodných potíží.
A tak lidé někde bydlí. A pokud zrovna nebydlí, snaží se obvykle ze všech sil, aby na tom něco změnili, aby i oni měli svůj domov. Protože ten, kdo není nikde doma, strádá. A to krajně nepříjemně. Bez domova aby se tento skrýval třeba před nepřízní počasí všude možně, kde se jenom schovávat dá, a bydlení po nádražích, pod mosty nebo kdekoliv jinde v provizoriu určitě není ideál. Někdo bez domova aby se pak bál o svůj majetek, má-li nějaký, protože ten je vždy ohrožen, když se nedá nikam zavřít, lidé bez domova mají problémy i s nejrůznějšími úředními záležitostmi a podobně.
Není tedy nic divného na tom, že se lidé po nějakém bydlení shánějí. Jenže obvykle jim zkraje nezbývá jiná možnost než nějaký ten podnájem nebo setrvávání u rodičů. Protože bydlení stojí peníze a na koupi nějaké nemovitosti hned na začátku svého života nikdo nemá.
A když si chce člověk našetřit i na malý byt, to aby počítal s uskromňováním se minimálně po hodně dlouhou řadu let. A jestli vám toto konstatování připadá nepěkné, pak vězte, že je to vlastně stále ještě hodně optimistické. Protože ceny nemovitostí rostou rychleji než naše příjmy, a tak někdy lidé sice spoří na byt nebo dům, ale tento je jim ve skutečnosti stále vzdálenější.
A pak je dobře, že se může vzít třeba hypotéka na družstevní byt. Protože ta pomůže aspoň k takovému, tedy družstevnímu, bytu. Který sice není naprosto dokonalý, co se vlastnických vztahů týká, ale současně je i levnější než byty soukromé, a tak na něj dostanou hypotéku třeba i ti, kdo nemají naději získat tradiční hypotéku, kterou by kvůli značné výši zřejmě nebyli schopni splácet. A hlavní je přece spokojeně bydlet.
