Častým námětem vědecko-fantastické literatury je mimo jiné také téma člověk versus technologie. Čteme tak o případech, kdy se moderní technika obrátí proti nám, nebo je zneužívána ke kontrole většiny obyvatelstva. Toto téma je velmi časté, a to nejen v moderní době, nýbrž již od chvíle, kdy tento typ literatury vznikl.
Problém je, že máme ve zvyku brát autory tohoto typu literatury jako jakési věštce, kteří dovedou předvídat budoucnost, případně nás varovat před tím, co se může stát, pokud si nebudeme dávat pozor. Zapomínáme však, že jsou to lidé jako my. Jistě, měli zajímavé nápady a uměli velmi dobře psát, avšak to ani zdaleka neznamená, že musí mít ve všem pravdu.
Ano, často se poukazuje na případy, kdy dokázali tito autoři předvídat technologie, které využíváme až v moderní době. Zapomínáme však, že ještě více je těch, které se nejen doposud neuskutečnily, ale o kterých je nyní jasné, že jsou v podstatě nemožné. To však znamená, že tato díla bereme mnohem vážněji, než jak by si zasloužila. I když například spisovatel skutečně svůj příběh zamýšlel jako varování před tím, co se může stát, pokud se na technologie začneme příliš spoléhat, ještě to neznamená, že měl pravdu.
Faktem totiž je, že i když skutečně používáme stále více technologií, máme také mechanismy, které zabraňují přílišné celosvětové závislosti. I kdyby například došlo k celosvětovému blackoutu, jistě by to byl problém, avšak ne takový, ze kterého bychom se nedokázali vzpamatovat. Stále bychom totiž mohli například pěstovat jídlo tradičními způsoby, stejně jako stavět domy a vyrábět nástroje. Jistě, bylo by to náročnější a mnohem méně efektivní, avšak nikoliv nemožné.
Proto je potřeba i tyto varovné knihy brát s určitou mírou nadsázky. Ani jejich autoři nejsou věštci, a nemohou vědět, jak bude budoucnost vypadat. S tím bychom měli počítat, neboť přílišný strach z technologií je překážkou v pokroku.