Soustružení je spolu s vrtáním kruhových otvorů nejčastěji zmiňovaným a nejrozšířenějším obráběcím procesem na veřejnosti. Významnou měrou se na tom podílel i filmový týdeník, který již za socialismu propagoval v kinech údernickou činnost. Úderníci představovali hybnou sílu technického rozvoje socialistické společnosti a je až s podivem, jak je možné, že měli tehdy lidé motivaci a chuť odvádět takové pracovní výkony.
Kdybychom se zamysleli nad tím, proč vlastně se úderníky stávali i soustružníci, možná si uvědomíme, že tato práce je sama o sobě velmi zajímavá a tvořivá. Člověk má totiž v sobě vštípenou tvořivost jako základní aspekt smyslu života, a přiznejme si, že na soustruhu je při obrábění docela zábavné pozorovat, jak se pod rukama mění ocelová tyč na požadovaný tvar obrobku.
Kdo z vás si soustružení nikdy nevyzkoušel, doporučujeme začít alespoň u dřevosoustruhu a vyrobit soustružený svícen nebo ozdobné zábradlí či nohy stolů a židlí, a pak přejít na obrábění kovů. Budete k tomu potřebovat kromě samotného stroje i vhodné nástroje, například soustružnické nože ČSN 223722,3 rohové vněj i nástroje, nože ubírací, upichovací, zapichovací, levé či pravé. Se soustružnickými noži zkušený soustružník vysloveně kouzlí, volí vhodnou rychlost otáček obrobku a rychlost posuvu a přísuvu, a touto kombinací pohybů obrobku i nástroje vzniká to, co je třeba.
Soustružením vznikají obrobky, které se buď využívají přímo jako součást složitějších výrobků, strojů a mechanismů, anebo se následně podrobují přesnější povrchové úpravě broušením či lapováním. Soustružením a broušením lze vyrobit i velmi složité tvary hřídelí, čepů, válců, disků, přírub a dalších tvarů, bez nichž se strojírenská výroba neobejde. Proto má i dnes, v době překotného vývoje elektroniky, svůj význam klasické obrábění, s nímž se lidé potýkali již ke konci devatenáctého století v době průmyslové revoluce.
